budova_skoly

Historie školy

První škola

První škola na Maloskalsku byla založena ve Bzí roku 1692 pro celou farnost. Později byly zřizovány filiální školy v okolí. Na Malé Skále byla škola zřízena 5. října 1812. Se stavbou se započalo v roce 1816 a příští rok byla vysvěcena. Brzy pro velký počet dětí nestačila a roku 1854 bylo přistaveno první poschodí. V roce 1889 začalo období starostí, snaha zase ústupků o stavbu nové školy. Jednou vyšší úřady nařídily stavět, avšak finanční tíseň tomu obci zabránila. Jindy nerozhodnost a sváry o místo odsunovaly výsledek. Původní pětitřídní škola, do níž roku 1890 chodilo 404 žáků, se zmenšuje a v roce 1921 je jen trojtřídní se 129 žáky. V roce 1948 je navrhována adaptace s předběžným rozpočtem půldruhého milionu korun. Jelikož na Malou Skálu byla v období okupace přesunuta měšťanská škola, jejíž třídy byly rozesety po restauracích a v sokolovně, od adaptace se upouští. Cíl postavit novou školu na novém místě, je po několika letech velmi blízký. Se stavbou osmileté základní školy na Malé Skále bylo započato 23. 8. 1955 v 6 hodin 15 minut vytýčením staveniště Zastavěná plocha činí 1306 metrů čtverečných, budova je 76 metrů dlouhá, největší výška je 16 metrů, největší hloubka výkopu byla 6,1metru pod terén. Obestavěný prostor činí 12951 metrů krychlových. S ohledem na drobné prostředí je budova osmileté střední školy rozdělena záměrně do tří částí, které spolu provozně souvisejí.

50 let od otevření nové budovy školy

Vážení, v roce 2007 přesně 10. listopadu uplynulo 50 let od doby, kdy byla otevřena nová budova školy na Malé Skále. Slavnostního aktu se osobně zúčastnil i tehdejší ministr školství Dr. J. Kahuda, který promluvil ke shromážděnému obyvatelstvu a žákům. Tímto dnem byla završena dlouhá cesta příprav stavby nové školy, která se táhla od konce osmdesátých let 19. století. Přestože nová škola byla na svou dobu poměrně moderně vybavena a její potřeby byly komplexně řešeny díky umístění školní jídelny, školní družiny i tělocvičny, které se nacházely v jednom objektu, některým nespokojencům se zdál nedostatečně řešen prostor pro výtvarnou výchovu – chyběl ateliér. Budova procházela od šedesátých let až do roku 2003 různými změnami, které měly charakter drobných stavebních úprav jako například přestěhování školní družiny za uvolněné prostory přestěhované mateřské školky, výstavba půdních kabinetů, vybudování šaten pro dívky a chlapce před tělocvičnou, využívání kabinetu fyziky jako hlavní sborovna, vybudování kiosku ve vstupní části školy, umístění počítačové učebny v mezipatře u školní družiny, v přízemí vznikla sborovna pro 1. stupeň, dochází k rozdělení knihovny pro 1. a 2. stupeň. Větších úprav doznala škola v roce 2004, kdy kotelna na tuhá paliva byla přebudována na plynové vytápění nákladem 900 tisíc korun. V roce 2005 byla obci jako zřizovateli školy přidělena dotace ve výši 6 150 tisíc korun na rekonstrukci školního hřiště, které bylo slavnostně otevřeno na začátku září. Největší akcí však byla rekonstrukce tělocvičny v roce 2006, na níž stát přispěl dotací 15 milionů korun a obec ze svého rozpočtu a od sponzorů musela přidat dalších 4,5 milionů korun. S novou tělocvičnou došlo i na rekonstrukci šaten sprch a WC, které k ní patří. Těmito úspěšnými kroky však snaha o pokračování v rekonstrukci dalších částí školy nekončí. Obec zaplatila projekt na celkovou rekonstrukci školy, která by měla mít čtyři etapy a měla by dosáhnout celkové částky přes 44 milionů korun. Pokud by se podařilo časem naplnit tyto plány, dočkáme se i výše zmíněného ateliéru v půdní vestavbě. Vy, kdož jste prošli lavicemi naší „nové“ školy, a najdete čas k její prohlídce, jistě vzpomenete s ostatními spolužáky na ty krásné zážitky, které Vám škola dala.

190 let od založení školy

Letos vzpomínáme také 190. výročí založení naší staré školy poblíž maloskalského zámku. Nebýt školní kroniky, málo bychom o těch počátcích věděli, Byla to velká událost „když za hojné účasti šlechty a duchovenstva 15. října 1817 první škola tady vysvěcena byla“. Dokonce víme, že každé školní dítko od „milostivé vrchnosti“ dostalo prosovou housku a pivo. A dětí bylo přes 200. Z Mukařova, Líšného, Sněhova, Bobova, Zelců z Vranova z levého i pravého břehu Jizery, z Křížek a Okolíku. Školní docházka byla už povinná, ale školy farní byly přečasto velice daleko od jednotlivých osad. Prvním učitelem tu byl František Zábrodský a po jeho smrti učitel Kurfürst. Po roce 1847 přichází na školu osvícený učitel, nadaný kronikář a historik Jan Šimon. Skoro celé půlstoletí zachytil ve školní kronice. Na svůj náklad vydal několik publikací o Malé Skále i osadách farnosti Bzovské. A nad jeho zápisky ve školní kronice máme velké události té doby propletené s osudy Malé Skály skoro jako na dlani Mezitím se počet žáků rozrůstal a přibyly další třídy. Ale nemysleme si, že poměry na škole byly vždy dobré. Budova chátrala, musely se opravovat shnilé podlahy a proděravělá střecha. Koncem 19. století byly postaveny školy v Líšném, na Frýdštejně, v Mukařově, ale na Malé Skále – kde sídlilo „panství“ na školu v r. 1903 nebylo ani pomyšlení. Když na školu přišel 24 letý učitel František Bakule – vzácný člověk, rozený kantor s touhou otevřít dětem dveře do krásnějšího světa, našel tu starou školu v chudém kraji. Děti musely mnoho hodin denně těžce pracovat a pomáhat s výdělkem rodičům - navlékat korále, pást dobytek. On držel v ruce kouzelný klíček k oblasti, které se říká umění. Přiblížil jim krásnou literaturu, učil je chápat výtvarné umění a naučil je báječně zpívat. Nebylo to snadné a nebylo to ani v souladu s tehdejšími školními osnovami. Ale děti na něj nikdy nezapomněly. My staří pamětníci, co jsme přišli na svět brzy po první světové válce, jsme se ještě setkali s Bakulovými tehdejšími žáky, kteří s ním v roce 1910 vystoupili na vrch Sokol, a odsud pozorovaly Halleyovu kometu, nebo s ním jeli do Prahy a vystoupili jako členové jeho pěveckého souboru s velkým úspěchem na 6. mezinárodním kongresu lékařů a techniků v Riegrově sále Obecního domu, kam byli pozváni známým profesorem Rudolfem Jedličkou.

Slovo pamětníka

Každý z nás si nese v duši obraz toho svého pana učitele, nebo své paní učitelky, kteří nás naučili číst, psát a počítat, vnímat krásy světa v umění a přírodě, zasvětili nás do tajů takových oblastí jako je matematika, chemie, fyzika a bez nichž bychom už dnešnímu světu nerozuměli. A jak ta naše stará škola vypadala? Dodnes vidím ty třídy s lavicemi pro 4 žáky, které se táhly od úzké uličky až ke stěně. Na každé lavici 4 kalamáře s inkoustem, vpravo od dveří vysoká kamna na uhlí s velkou plentou, aby se za ní skryly kbelíky s uhlím a aby to bylo úhlednější. Vlevo od dveří černá tabule a kousek dál stůl a židle pro kantora. Zasklený obraz pana presidenta. Co bledulí jsme tam přinášeli začátkem března, kdy TGM slavil své narozeniny. A v každé třídě 3-4 okna, o přestávkách se otevírala, aby se ve třídě dalo dýchat – nejvíce za deštivých dnů, kdy naše promočené „burnusy“, pověšené na věšácích u stěn na konci školních lavic se odpařovaly a zalévaly třídu podivnými vůněmi. Rovněž se okna otevírala při zpěvu. Projít se o přestávce nebylo kam. Všude těsno. Jeden suchý záchod a žádný vodovod. I pan řídící, který tu bydlel, chodil pro vodu „ke žlábku“. Vodu nosívala paní řídící nebo školnice. Nepamatuji se, že bychom cvičili. Někdy venku - vzpažit, upažit, předpažit. A ani běhat nebylo kde. O to víc se běhalo do školy, ze školy a cvičilo se v Sokole Zbylo pár fotografií – celá třída v průčelí budovy. A krásný obraz Josefa Jíry „Vzpomínka na starou školu“, který je umístěn v historické expozici galerie v Boučkově statku. Po roce 1957 zde sídlila Lesní správa a dnes je na místě staré školy postaven Pension pro seniory

2012 Základní škola Malá Skála